Berete tento čin příliš prakticky, ovšem jeho síla spočívá ve sféře morální, v něčem, co mě přesahuje, co musím udělat děj se co děj, protože to tak uvnitř cítím. Kdo toto cítění nemá, nemůže se k něčemu takovému nikdy odhodlat a zůstává "pragmatiky" nepochopen. Vím, že toto srovnání není přesné, ale například Václav Havel celý život bojoval proti režimu, protože nesnesl život v nesvobodě, angažoval se, trpěl, přestože situace vypadala beznadějně, a kdyby uvažoval pragmaticky, tak se na všechno mohl vykašlat a nic by mu nescházelo.

Je Jan Palach hrdina?

JE!!!!!

Projevil jste dost odvážný názor. V dnešní době je adorování Jana Palacha téměř povinností a jakékoli pochybnosti o jeho činu jsou považovány za svatokrádež. A přitom Váš článek je napsán klidným esejistickým stylem, který nikomu nic nevnucuje.

Problém je v tom, že sebeupálení je činem, který nelze jednoznačně obhájit. Vždy tu bude přítomna určitá kontroverze – jako u každé sebevraždy. Naprostá většina všech sebevražd je spojena s neúnosnou osobní bolestí, osobním utrpením – a sebevražda je únikem z tohoto utrpení. Proto také sebevraždy nejsou vnímány jako hrdinství, ale jako únik před utrpením. To samozřejmě doslovně o Janu Palachovi neplatí, protože dobrovolná smrt upálením je spojena s tak velkou fyzickou bolestí, že ji lze těžko označit za únik před utrpením. Zároveň však neexistuje způsob, jak si takovou bolest představit a realita může překvapit i toho, kdo se pro ni rozhodne – a to platí zvláště pro člověka, kterému je dvacet let. Sám Palach se před činem pro jistotu omámil éterem.

Čin sebeupálení je kontroverzní tím, že se v něm míchá nejen odvaha, ale také šílenství. Kdo si dokáže představit stav mysli, který člověka donutí k sebeupálení? Nic běžného to rozhodně nebude. Je to tak děsivý způsob sebezničení, že nemůže nikdy na veřejnost působit jednoznačně, což se názorně ukázalo a ukazuje.

Včera na ČT24 běžel mnohahodinový komponovaný večer věnovaný výhradně památce Jana Palacha. Prohlášení některých osobností, které byly do tohoto pořadu přizvány, jsou naplněna takovým patosem a manýrou, že to působí až směšně. Někteří lidé mluví tak, jako kdyby snad hořeli místo Palacha. Kdekdo se cítí svatější jen tím, že spatřil jeho posmrtnou masku nebo studoval stejnou fakultu. Zanechává to ve mně dojem, že jeho čin je adorován s využitím všech mediálních metod. A někdo si na tom vyloženě buduje svůj vlastní obraz. A přitom máme skutečné hrdiny, kteří nasadili svůj život, aby zachránili život druhým. Ale kdo zná jejich jména?

Perfektní.

Ano, je. Morálka pomalu mizí z české scény a tak je pochopitelné, že se lidé ptají jako Vy. Takže ještě jednou. JAN PALACH JE MORÁLNÍM HRDINOU.

Ano, je morálním hrdinou příběhu, který se nás přímo nedotýká, proto můžeme k němu shlížet se stejnou romantikou, jako k hrdinům na válečné frontě. I Ježíš svou smrtí ovlivnil morálku spousty lidí. Jenže Ježíš umřít nechtěl. Jeho čin mi spíš připomíná Islamisty, kteří také chtějí vyburcovat lidi nejvyšší obětí.

Asi jste se ještě nevymanil z představy, že práce je pouze "něco rukama." Stejně, jako Palach nikoho přímo nezachránil, ale byl rozhodně hrdinou morálním.

Paní Leona Blahová napsala moc hezký příspěvek, není k němu co dodat. Snad jen, že mi z Vašeho článku vyplynulo, že jste člověk, který opravdu Jana Palacha pochopit nemůže. A říkám si, proč tedy o něm píšete článek. Abyste šel proti proudu? Nemyslím si. Když čtu většinu článků a diskuzí o Palachovi, domnívám se, že se na tom proudu docela pohodlně vezete. Zajímavé, že hodně lidí, co se na této vlně veze, se skoro podrážděně ohrazuje, že mají právo říkat svůj názor. Jakoby jim v tom někdo bránil...Žijeme ve svobodné zemi a každý má právo na svůj názor. Přesto, že o věci neví nic nebo málo, nebo přestože jsou v životě chvíle, kdy je pro všechny lepší o věci mlčet. Máte právo dělat si co chcete, hlavně díky lidem, kteří byli jako Jan Palach. Hezký den

Dovolim si nesouhlasit s Vasim tvrzenim, ze nyni "mame pravo delat si co chceme, hlavne diky lidem jako byli Jan Palach".

Myslite si, ze kdyby se na protest upalilo mnohem vic lidi, rekneme hypoteticky vsichni, kdo s okupaci nesouhlasili, tak by "komunismus" skoncil jeste driv nez v roce 1989? ...to se mi moc nezda :(

Tu dobu pamatuji, Jan Palach byl mým vrstevníkem a studoval v Praze ve stejné době, jako já. Kdo tu dobu a atmosféru mezi studenty nezažil, neměl by se k věci nijak zásadně vyjadřovat. Jeho čin a následná bolestivá smrt nás všechny šokovala a děsila; jeho pohřeb byl smutně velkolepý a symbolický. Pak už se děla přituhující "normalizace", kdy "muži jara 1968" bez uzardění přistupovali k represím kvůli, z dnešního pohledu nepatrným, projevům odporu. To, že se z Jana Palacha postupem doby, zvlášť po listopadu 1989, stal převážně jen SYMBOL, je smutné. Obzvláště pikantní je skutečnost, že si jeho jménem ohání a adoruje ho kdejaký hejhula, který se v sedmdesátých létech kvůli kariéře vtlačil do KSČ a setrval tam až do vyjasnění situace koncem roku 1989.

Dekuji, napsala jste to velmi trefne. Zbyva uz jen aby se k cinu Jana Palacha zacala vyjadrovat ta komunisticka europoslankyne.

Vy vycházíte z nesprávného předpokladu, že svoboda byla tenkrát a není teď. Dokladem významu činu Jana Palacha je už jenom to, že režim se jej snažil všemožně zahladit. Palach se stal symbolem, jehož se jedni báli a jiní z něj čerpali a čerpají sílu.

Na vaši otázku pregnantně odpověděl Karel Schwarzenberg:

"Jan Palach nebyl sebevrah. Nebyl to zoufalec, který pro sebe neviděl žádné východisko. Byl to hluboce věřící muž, který vědomě přinesl nejvyšší oběť pro svůj národ. Aby ho probudil, povzbudil, zachránil jeho čest. To není sebevražda, ale opravdu hrdinský čin."

Podobně můžeme nahlížet na ty, kteří podstoupili různé peripetie, aby se dostali z protektorátu a bojovali snad na všech frontách druhé světové války, na Kubiše, Gabčíka a další parašutisty, jež provedli atentát na Heydricha, na bezejmenné lidi, kteří "jen" někoho ukrývali či někomu pomáhali, protože ti všichni nasazovali život za svůj národ. Zní to poněkud pateticky, ale jsou chvíle, a výročí Palachovy smrti takovou chvílí je, kdy je víc než jindy potřeba si to připomínat.

Také proto, že jeho čin dal mnohým lidem morální sílu, aby se nezapojili do normalizačních krysích dostihů a za všech okolností zůstali slušnými lidmi, kteří nekolaborují a nezrazují.

já bych si nedovolila srovnávat hrdiny paraskupiny Anthropoid s Janem Palachem....to nejde....